[1]

Tloušťkou povlaku je myšleno rozmezí mezi povrchem chráněného systému a fázovým rozhraním. Rozlišuje se:

• Místní tloušťka (obvykle na ploše ∅ 3,5 mm)
• Průměrná tloušťka

Podle provedení se povlaky dělí na:

• Jednovrstvé
• Vícevrstvvé (Cu-Ni-CR)
• Slitinové (Pb-Sn)

Podle technologie provedení se tloušťka udává u:

• Nátěrových povlaků v µm
• Žárových povlaků v g.m^-2

Metoda snímací (chemická, elektrochemická)

Tloušťka je určována jako rozdíl hmotnosti výrobku s povlakem a bez povlaku:

Přesnost měření závisí na:

• Selektiviě snímacího roztoku
• Přesnosti stanovení velikosti povrchu
• Stanovení hmotnosti vzorku

Metoda praménková

Tato labotatorní metoda se používá pro

• Tloušťky min. 5 m
• Plochy nad 0,5 cm²

Tloušťka h se určuje z doby t chemického rozpouštění povlaku

Metoda kapková

Jednoduchá, laboratorní metoda na stanovení místní tloušťky od 2 µm do 10 µm

Na odmaštěný povrch se nanáší kapátkem s kapilárou kapky:

- Ni, Cd, Sn doba reakce 30 s
- Cu, Zn, Ag 60 s

Po uplynutí reakční doby se kapka odsaje a nanese nová kapka.

Metoda culometrrická

Podstatou metody je anodické rozpouštění povlaku za řízených elektrochemických podmínek. Tloušťka povlaku (z Faradayova zákona) je:

Za konstantních elektrochemických podmínek se stanoví tlouštka ze vztahu:

kde c - experimentální konstanta

Metoda výbrusu

Tato metoda se používá jako rozhodčí (soudní) metoda pro tloušťky od 2 µm. Chyba měření je ± 1 %. Tloušťka se stanoví ze vztahu:

Metoda magnetická

Jedná se o nejjednodušší způsob měření tloušťky nemaggnetických povlaků na magnetickém podkladu. Metoda je vhodná pro měření:

• nemagnetických kovových povlaku do tloušťky 100 µm
• organických povlaku až do 1000 µm

Metoda elektromagnetická

Tato metoda je obdova metody magnetické. Umožnuje měřit tloušťku s přesností 3 až 6 %. Je tedy vhodná pro náročnější provozní měření.