Atmosférické zkoušky se provádí z důvodu monitorování korozní agresivity. Druhým důvodem je ověření vlivu korozního prostředí na vybrané materiály nebo povrchové ochrany. Zkoušky se zahajují vždy v nejhorším období roku (obvykle na podzim). Doba expozice bývá jeden rok, ale může u některých typů materiálu (třeba organického původu) probíhat i mnohem delší dobu (několik roků). Provádění atmosferických zkoušek je finančně, experimentálně a časově velmi náročné.Základní požadavky na staniční zkoušky (atmosférické korozní zkoušky) jsou v ČSN EN ISO 8565.
Na stanicích se provádí nepřetržité měření klimatických parametrů - teplota, vlhkost, sluneční záření, množství srážek, znečištění SO2, NOx, O3, pH a vodivost srážek, obsah chloridů, síranů a dusičnanů ve srážkách. Atmosferické stanice budují obvykle poblíž metrologických center, odkud se přebírají tyto údaje, nebo mají stanice vlastní vybavení včetně systému pro měření korozní agresivity prostředí.
Vzorky pro monitorování korozní agresivity v místě atmosférické stanice jsou buď standardního provedení, nebo to mohou být i díly, které mají nějakým způsobem přidané ještě nějaké další namáhání. Vzorky (obvykle tři) se umísťují na stojanech. Umístění vzorků má být provedeno tak, aby byly vystaveny rovnoměrně prostředí. Příklad umístění zkušebních vzorků na atmosférické stanici je na obr.1.
Vyhodnocování úrovně korozní agresivity prostředí se provádí podle norem 1). Znaky jakosti povlakových systémů se vyhodnocují podle postupů v uvedených v kapitole Ověřování jakosti povrchových ochran.